Dovolujeme si vám předložit úryvek textu o svobodném umění šermířském, tak jak jej popisuje Zikmund Winter ve své publikaci „Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách“

Další živnost pro zábavu obecnou bylo šerméřstvo či fechtéřství. Platilo za „svobodné umění“. Co do umění lišili se fechtéři dvojí: fedrfechtéři, kteří šermovali rapírem (perem) a markusové, kteří šermovali šerméřskými meči. Celý dokonalý mistr byl jen ten, který uměl obojí, který na „veřejné škole“ vydržel všecky zbraně. Jen takový mohl jiné učit.

V ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLE.

Jest letní neděle. Kterákoli neděle let devadesátých století šestnáctého. Vejdeme velikými vraty v dům některý nákladnický. Schodem nahoru nepůjdeme, než klenutým obšírným průjezdem vejdeme na dvůr. Což to překvapení! Všecko dvořiště tu nějak vyšňořeno. Dvě máje velikánské stojí hned z předu jako nějaká brána. Od máji zábradla dřevěná vstavena jsou po délce dvořiště celého podobu majíce dlouhého obdélníku.

ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY,
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927

ITÁLIE:

Kancem XV. stol. rozdělení Itálie v četné neodvislé státy, jež neustále mezi sebou válčily, nedovolovalo utvořili společnost italských mistrů. Každé město a každá škola měly podle mistra svoji zvláštní methodu. Bologna stala se proslulou za vedení Marozzova.

ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY,
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927

ŠPANĚLSKO:

Ve Španělsku, kde již ve XIII. stol. prosluly školy v Leonu, Toledě a Valladolidu, objevují se záhy sdružení šermířských mistrů. Dosažení hodnosti šermířského mistra vyžadovalo zvláštních fysických schopností a těžké zkoušky. Diplomy vydávalo společenstvo a povyšování žáka na mistra bylo slavnostním aktem, při němž nový mistr přísahal, že svého umění použije vždy jen k účelům počestným. Mistři šermu byli pro mnohá privilegia velice váženi. Znakem španělských škol šermířských byla paže, třímající meč.

ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY.
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927

NĚMECKO:

Jako první známý mistr XIV. stol. uvádí se Jan Lichtenauer. Kniha Talhofferova z r. 1467 obsahuje vyobrazení soudních a jiných soubojů.

ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY,
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927

FRANCIE:

Zdá se, že první šermířské školy francouzské byly vedeny španělskými a italskými mistry; snad vyučovali šermu také žoldnéři ve francouzských službách, mezi nimiž bývalo vždy dosti Markusů nebo členů jiných bratrstev.

ŠERMÍŘSKÉ ŠKOLY,
tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927

ANGLIE:

V Anglii první školy šermířské, vedené různými dobrodruhy, netěšily se celkem valné pověsti. Dokazuje to listina, uchovaná v městském archivu londýnském, podle které byl dne 13. března 1311 předvolán k londýnskému starostovi, siru Richer of Refham, mistr Roger, »skirmissour«, aby se zodpovídal z obvinění, že vyučuje šermu lidi všech vrstev. Teprve Jindřich VIII., jenž si liboval v bojovných hrách, založil společnost nejlepších mistrů doby a žádný, kdo nebyl členem tohoto sdružení, nesměl v Anglii šermu vyučovati. Po r. 1593 není již zmínky o této společnosti.

tak jak jej popisuje Pavel Choc ve své knize „S mečem i štítem“ z roku 1967

Cvičení v užívání zbraní je velmi starého původu — je starší než vznik války. Zbraň byla totiž používána již v nejstarších dobách jako existenční potřeba pro lov — výcvik v lovu musel být tedy i cvičením v zacházení se zbraní. Výcvik jako soustav­ná cílevědomá činnost, prováděná k získání a zdokonalení vojenských znalostí a návyků, mohl však vzniknout až v době, kdy se objevuje válka jako zákonitý jev v lidské společnosti, tedy za existence vykořisťovatelských řádů. Jeho rozvoj je ovšem převážně spjat až se vznikem profesionálního bojovníka.

tak jak je popisuje Jaroslav TUČEK ve své knize Pražští šermíři a mistři šermu. vydané v Praze roku 1927

1597.